Vitraze-kurzy.cz

Když si s nostalgií prohlížím fotky z Babího léta, tvořivého víkendu pro dámy, je mi jasné, že smích, pohoda a prohřátý podzim prostřednictvím monitoru nepředám.

Navíc se mi obtížně hodnotí akce, kterou jsem celou měla na povel. Otevírám tedy „pravidla“ a v textovém editoru svého počítače hledám výrazy, kterými bych jinak vyjádřila slova „příjemný a přátelský“, aby nezněly nudně. Ale může trpět nudou deset lidí během pěti tvořivých dílen v tak romantickém prostředí, jakým je Buchov?

Považujte fotky s komentářem za malý návrat o 180 km dál a o 14 dní nazpět. Myslím, že to stálo za to a ani se nám nechtělo odjíždět.

Kamenná mozaika

Když jsem sledovala dámy, jak s fortelem mlátí do kamenů a roztloukají ty velké šutry na úhledné kamínky, mrzelo mě, že jsem nestihla použít to velké kladivo na kusy mramoru také. Ty rustikální desky, které potom ležely v trávě mě úplně uchvátily a hned jsem měla spoustu nápadů, co bych z kamenných kousků vyskládala. Cestou zpět jsem proto v autě tvrdošíjně obhajovala, proč vezeme ty šutráky do atelieru zpátky. Tohle si prostě musím vyrobit taky.

Malba na hedvábí a malá dílna textilní

Na ušití polštářů nakonec pro samé jiné tvoření nedošlo (kromě Jitky), ale na „hedvábnou malbu“ ano. Doufám, že si všichni odvezli alespoň plátno a vytvořili si gaučový ducánek u svých strojů doma. Zajímavý postřeh – nešila jsem snad sto let, šicí stroj jsem měla úplně zaprášený a bál jsem se před Hankou a Renatou vůbec o šití mluvit.

Ale začalo mi to moc chybět a šití v textilní dílně zařadím určitě i do dalších tvůrčích víkendů, hned na Zvoničce. Kdo by nechtěl mít taštičky, pinglíky a originální prostírání? A navíc, už vím co mám dělat, až si budu zkracovat džíny! Díky Hanko! Jo a taky chci tak úžasnej obal na foťák, příště!

Sklenice středověká – technika tiffany

Měli jste vidět ten výraz, když jsem vysvětlovala všechny podrobnosti k výrobě originálních sklenic. Nikomu se do toho moc nechtělo, ale ty sklenice nakonec dopadly skvěle! Vzala jsem s sebou jen několik střípků skel v domnění, že je těch pár kousků přiletujeme na sklenice. Chyba lávky! Holky se pustily kromě sklenic i do letování šperků, závěsů a náušnic a krabička a počet sklíček málem nestačil. Vzkaz účastnicím: Ty sklenice na poličku ne! Úplně vidím romantický večer při svíčkách a dvě sklenice plné červeného vína…

Papírová dílna – obaly, tašky z ručního papíru

Tohle byla radost a odpočinek. Papírové tvoření a roztomilé taštičky v mezičase mezi vařením, balením a drhnutím kamenů.

Plenér – malba akrylem

Pro mě určitě největší překvapení celého víkendu. Často se setkáváme s větou: „Já malovat ani kreslit neumím.“ Kde se to v nás bere? Přece každý z nás namaloval v dětství tisíce originálních kresbiček. Může za to paní učitelka z výtvarky a systém státního vzdělávání s hodnocením „výchov“?

Nebo je to běžný vývojový proces? Ztrácí člověk s věkem spontaneitu a chuť něco předat papíru? Sama se domnívám, že malování je nesmírně úlevný a obohacující proces, na věci kolem sebe se můžeme dívat jinak a s dobrým vedením je možné zažít celkem netušené radosti.

Právě proto bylo skvělé vidět osm dam, které se bez protestů pustily do akrylové malby, i když nedržely roky štětec v ruce. Nádhera! Víno u nohy, vtípky, dobrá parta, bílá plocha papíru a úchvatný výhled na Blaník. To je zážitek, který bych ráda zažila i příště, pro mě potvrzením, že v malbě budeme pokračovat. Píšeme to pořád: Umíte to i vy!

Děkuji všem, kteří vytvořili skvělou atmosféru, inspirovali ostatní k dalšímu bastlení a domácímu výtvarničení. Bez té středověké stodoly by to nebylo ono, že? A tak mám už nyní zamluveny hned dva termíny, i když Zapletalovi o víkenech již stodolu nepronajímají. Záhada zůstává: K čemu teda sloužil ten stůl na zavěšování šunek?