Vitraze-kurzy.cz

Co s načatým víkendem? Zajeďte si do Mikulova jako my…

Z Brna jsme přijeli na jih jihu Moravy hladoví a v jakési podivné náladě – bez obvyklého ranního šálku kávy. Za prvé je potřeba najít otevřený podnik, kde bychom vpravili kofein do žil. Kavárnu Petit jsme vypátrali blízko náměstí v úchvatném renesančním dvoře. Ve vitrínce objevuji krásné originály z mikulovské porcelánky Daniela Piršče, které znám z atelieru kamaráda Davida Židlického. Na Danielovy solničky zepelinky a hrníček Maryšu mám zálusk už dlouho. A jak tak zkoumám jeho křehký web, ty porcelánové tapety jsou taky bomba!

Ale zůstaňme u kavárenského stolku – v Petitu si určitě požádejte o výborné slané palačinky z pohankové mouky, jen vás varuji předem – cigaretový dým se v petitním prostůrku dá kapesní kudličkou krájet.

Jedna káva nestačila a tak z oken další kavárny – Dolce Vita – máme náměstí jako na dlani a celou dobu jsme v zeleném objetí porostu rostlin (dáme dohromady název?). Překvapil nás šálek dobrého espressa! Doporučuji…

Procházka po podzimním Mikulově byla vůbec výborný nápad, ze zámeckého parku je nádherný výhled na protější kopce i střechy domů a celé hodiny se můžete toulat vylidněnou židovskou čtvrtí a objevovat kouty naplněné historií.

Na závěr jsme prozkoumali malou galerii Adam a Eva, kde jsem se rozhodla zabydlet natrvalo Skrumáž hrníčků, spousty šperků, pásků, kabelek, kopce polštářů, řady visacích zvonků a dalších blbinek nemůže žádnou cetkoidní ženskou nechat v klidu.

Byla jsem si jistá, že nutně potřebuji tu koženou kabelku, která spinkala na polici. Ale bohužel, zvítězila úžasná rustikální tmavě vínová chlapská peněženka, kterou jsem hned u pultu nadělila Vilémovi pod stromeček a koupila mu ji.

Po návratu jsem se okamžitě vypravila do sedlářských potřeb za rohem a zkoumala ty kusy surové kůže, které jsem tam posledně viděla. Protože nějakou koženou a voňavou radost si musíme vyrobit na Zvoničce, už se těším.