Vyrobíme si skleněnou mozaiku s ornamentálním vzorem, kde se budeme volně inspirovat barevně i kompozičně z tradičních vzorů, které se objevují v islámském umění.  Kurz se koná 21. 5. 2011 od 15:00 do 18:00 a místo setkání je Palackého tř. 80  v atelieru (modré dveře na konci pasáže). Materiál je barevné a čiré sklo.

Nádhernou lampu si u nás v atelieru vyrobila Iva M. na Skleněném podvečeru (no, jeden pochopitelně nestačil). Technika: kombinovaná. Materiál: rastrovaná čirá skla.

Stefan není v Brně žádný nováček. Před osmi lety přehlídku vyhrál a v roce 2004 se představil jako správný laureát velkou výstavou. Letos ho tu máme zase.

Stefan Sagmeister: Co jsem se zatím v životě naučil

Když vstoupíte do prostor výstavy, je jasné, že se díváte na práci tvůrčí osobnosti, která nepochybně přesahuje běžný formát průměrného grafika – vizitkáře. Výstava má jasně řečené hlavní nosné téma, a instalace hlavu a patu. Komentáře jsou neakademické a nesmírně svěží.

Na panelech předvádí názorně vše, co „se zatím v životě naučil“. Hořké životní pravdy za normálních okolností působí jako klišé. Stefan je halí do zábavných a nápaditých obalů a svou smršť nápadů nedrží v šeru žádného depresivního atelieru. Naopak – prodává je do tisku a svůj tvůrčí gejzír ukazuje celému světu.

Z jeho tvorby je jasné, že velkou roli v jeho tvorbě hraje vlastní prožitek. A že vše co tvrdí také na vlastí kůži prožil. S každým výkřikem se tak dostáváme hlouběji do nitra Sagmeisterova osobního deníku. Jak to ten chlap jenom dělá?

Informace, že v ulicích Brna byly k vidění jeho plakáty, se ke mně přitoulala pozdě. K mé lítosti mi tedy jakákoli fotka chybí v archivu. Nevadí, brousím si zuby na jeho knihu, kterou pro velký zájem vydal již podruhé.

Talentovaný Rakušák má již od roku 1993 své grafické a designérské studio Sagmeister Inc. v New Yorku. Doporučuji shlédnout jeho blbovzdorný web, proklikejte se přes fotku bookletu k CD Rolling Stones až k otázkám a odpovědím pro studenty! Líbí se mi jeho větší projekty – využívání hal i nejrůznějších podkladových materiálů včetně vlastního těla. Umělé materiály i šokující a vtipné realizace. Tvoří v krásné a názorné zkratce, jak to umí jen grafici.

A to je z Bienále 2008 všechno. Doporučuji prozkoumat všechny budovy, pokud máte málo času, nesmíte minout Sagmaisterovy životní pravdy. A SOUTĚŽNÍ ŽIDLIČKY!

Celý prostor Pražákova paláce i Uměleckoprůmyslového muzea na Husové stojí za to prolézt od podlahy až k prosklenému stropu, nudu vylučuji. Ovšem pokud vás zajímá grafický design.

Brno Echo: ornament a zločin od Adolfa Loose k dnešku

Krásná koncepce výstavy, připravená Abbotem Millerem je inspirována liniemi loga Bienále, které vytvořil Jiří Hadlač v roce 1966. Linky a čáry vedou oko, působí uspokojujícím dojmem a vytvářejí nekonečné množství kombinací.

Ornamentální kresba je nesmírně tvárná, může jedním tahem uklimbávat i dramaticky rozčilovat. Jak moderně působí plakáty a dekor dvacátých let! Znamená to, že umění nepostupuje dál? Vrací se ve spirále jako na dezénu tapety na stěně? Kam směřuje moderní umění? Tohle všechno mi hlavou běželo po shlédnutí výstavy. Odpovědi teprve hledám.

V komentáři k výstavě na webu Moravské galerie čtu: „Instalační design umožňuje dialog rezonující v galeriích transformací prostoru do místa grafické ozvěny.“ Moc hezky to zní, ale vůbec jsem nepochopila co to znamená.

Fumio Tachibana

Každý porotou vybraný laureát se za čtyři roky v Brně představí samostatnou výstavou. Tachibana před čtyřmi lety vyhrál a letos dostal celé patro pro sebe.

Výstava mi trochu připomněla rané pokusy studentů grafiky ze Šuřky – popsané papíry z deníků a potiskané baličáky s potiskem.

Pochopitelná a silná inspirace japonskou kaligrafií se objevuje v působivých tištěných sériích. Znamená hledání podstaty znaku, tvaru písmene a číslice nacházení vnitřní harmonie v člověku? Pro mě ano…

Hlavní výstava

Soutěžní přehlídka v Uměleckoprůmyslovém muzeu zabírá celé přízemí a tady si sednete na zadek. Jsou tu na to židličky. Na každé z nich je soutěžní dílko. Hačnout a bedlivě prohlížet! Tady strávíte hodiny a geniálně se tu dají okoukat a obšlohávat všechny grafické vychytávky a trendy. Na židličkách leží skutečné knihy, časopisy a ilustrace. Každý posílá to nejlepší ze své dílny, že.

A co frčí? Stále minimalismus, čistota stylu, základní barevnost, bezpatkové písmo přesahující formát, proužky, kolečka, hráškově zelená a umělé materiály. Tady si nalokáte habaděj inspirace pro své vlastní grafické projekty, DOPORUČUJI!!!

Sami pro sebe si můžete vybrat svého favorita, mezinárodní porota to již udělala, to nejlepší najdete na webu Moravské galerie…A zítra přijde Stefan Sagmeister…

Já osobně jsem využila volného vstupu v době, kdy republika ctila památku Jana Husa a vstup byl zdarma. To už jste propásli, takže vám nezbývá než zaplatit v každé ze tří pokladen 80 korun nebo využít jednorázové vstupné do všech prostor za 160 káčé.

Výstava je rozdělena do tří budov Moravské galerie, dnes otevřeme dveře Místodržitelského paláce na Moravském náměstí.

Práce ze…Slovinska

Malá výstava užité grafiky progresivních tvůrců ze Slovinska. Jednoduché a funkční reklamní předměty na několika panelech a pár aktuálních knižních a magazínových publikací však nemůže uspokojit moji touhu poznat nové a zásadní trendy, které ve Slovinsku právě teď frčí. V programu čtu, že se jedná o úspěšné práce tvůrců z minulých ročníků. Věřím tomu. Jestli mělo několik vystavených exponátů vzbudit moji zvědavost o slovinský design, splnilo to účel. Jestli mělo ukázat pokrokové trendy, spokojená nejsem. Uvítali bychom jistě hlubší sondu do nitra počítačů slovinských tvůrců. I když! V porotě letos zasedla i Petra Černe Oven, která jasně ukázala svou představu o moderní učebnici pro kategorii školou povinných dětí. Veselé, funkční a vyladěné kousky, po kterých by jistě rád sáhl můj prvňáček synek. Bravo!

Slovak rep.

Práce studentů a absolventů atelieru vizuální komunikace VŠVU v Bratislavě. Silně nacionálně laděná dílka mladých slovenských tvůrců mne ujistila, že na Slovensku je národní identita velice aktuální a vděčné téma. Přemýšlím, jak by reagovali mladí čeští posluchači uměleckých škol na zadání: Česko a jeho tvář ve světě. Slováci se úkolu zhostili s ironií i vtipem. Z celé výstavy si odnáším pocit, že mladé Slovensko „chce světu něco říct“. Ale co? Možná je odpověď na tuto otázku již na prvním výstavním panelu: Slovensku designu netreba. Nebo je to možná všechno úplně jinak.

Osobnosti českého grafického designu: Jiří Rathouský

Legenda českého designu v ambitu u záchodu. Tak vypadal výstavní prostor pro tvorbu Jiřího Rathouského. Několik knižních obálek ze šedesátých a sedmdesátých let, zlaté éry typografie. Jedna stěna s hudebními plakáty, které ani Rathouský nevytvořil. Buďto jsem tuto část výstavy nepochopila, minula nebo nevím. Ale těším se, že jeho dílo uvidím třeba na výstavě Bruselský sen EXPO 58, která se instaluje v říjnu v Brně.

45 minut, odcházím

Mám pocit, že návštěvou Místodržitelského paláce si odbývám povinnou část bienále. Vzdali jsme hold velkému tvůrci, podívali se trochu „dál“ a nezapomněli na sousedy. Jako rozehřátí dobrý.